Konejšivé signály: umíte jim naslouchat?

Autor : Anna Blake

Přidat popisek

Stojíte vedle koně a on se zadívá pryč. Soudíte, že je to známka nesoustředěnosti, nebo dokonce nedostatečného respektu? Že pokud kůň zívá, je ospalý? Pokud se pomalu pohybuje, je líný?  Toto všechno jsou významné signály ze strany koně, opravdu si je umíme vyložit správně?

Když přijde na komunikaci s koňmi, někteří lidé se začnou chovat jako sebou posedlá rocková hvězda, která v záchvatu vzteku zničí hotelový pokoj, ale pak předpokládá, že každý bude chtít její autogram. Podle koňských měřítek my lidé úplně ignorujeme signály okolo nás a začínáme komunikovat rovnou na nejvyšším stupni - jekotem jako při krvavé vraždě, najednou vyletíme. Jednou částí porozumění a respektování koně je i pochopení faktu, že jeho smysly jsou značně bystřejší a citlivější, než ty naše. Při komunikaci s koněm nemusíme křičet, můžeme dokonce i jen šeptat.

Pouze lidská ješitnost a drzost nazývá zvířata hloupými, protože my lidé je vnímáme pouze svými omezenými a nevýraznými smysly. (Mark Twain)

Koně používají, stejně jako psi, konejšivé signály. Norská trenérka psů a behavioristka Turid Rugaas o tom napsala v roce 2005 knihu, ve které přímo zavedla pojem konejšivé signály, aby tak popsala sociální dovednosti a řeč těla, kterou psi používají, aby předešli konfliktu, vyzvali dalšího psa ke hře, a všeobecně tak mnohostranně komunikovali s ostatními psy.

Konejšivé signály u koní jsou podobné, zahrnují pohled pryč, uši sklopené lehce stranou, zívání, protahování se, olizování se nebo příjem potravy za účelem uklidnění. Umíte tyto signály rozpoznat? Konejšivé signály vyjadřují stres, a zároveň jej i uvolňují. Je to modelové chování určené pro nás, koně chtějí, abychom přestali s danou úrovní stresujících požadavků, nebo dokonce s agresí.

Pokud se kůň zadívá stranou, ať už jen očima, nebo celou hlavou a krkem, je to konejšivý signál. Používá ho v případě, že se cítí příliš přitlačený ke zdi a dává tím jezdci najevo, že vnímá jeho požadavky nebo agresi, ale uvítal by zklidnění, protože se nechce dostat s člověkem do konfliktu. V podstatě v koňské mysli je to velice jasná a ohleduplná komunikace, obsahující respekt k člověku.

Co v této situaci uděláte, otočíte koni za pomocí tlaku hlavu zpět? Přirozenost člověka je zesílit hlas, pokud si myslí, že nebyl dostatečně slyšen. A to je možná ta nejtěžší část z naslouchání konejšivých signálů, protože jimi dráždí naši dominantní část osobnosti. Takže pokud koník signalizuje, abychom byli méně agresivní, mylně si to překládáme jako nudu nebo roztržitost, nebo dokonce jako neposlušnost, a většinou následuje mnohem větší pobídka – neboli se tím pouštíme do boje. Dáváme koni důrazně najevo, že my si raději vybrali agresi a radikální řešení namísto míru. Je to opravdu to, co jsme chtěli koni sdělit?  Nebo je správná pozitivní odpověď dobrého vůdce umět vycouvat z vyhrocené situace?

Pouze lidská ješitnost a drzost nazývá zvířata hloupými, protože my lidé je vnímáme pouze svými omezenými a nevýraznými smysly. (Mark Twain ještě jednou – zaslouží si to zopakovat)

Pokud chtějí jezdci opravdu porozumět řeči koní, musí se na ně přestat dívat z té nejhorší možné stránky (jako na lenivé, nesoustředěné koně) a začít konverzovat tak, že budeme koním naslouchat více otevřeně a čestně. Je strašně jednoduché vše svalit na dominantní nebo submisivní chování koně.  Život ve stádu zahrnuje mnohem více nuancí, jsou to zvířata zvyklá žít ve skupině, vycházet spolu navzájem a vybízet ostatní členy stáda ke spolupráci. Dokonce i dominantní vůdčí klisny vysílají konejšivé signály.

Pokud budeme respektovat konejšivé signály, a dokonce je i oceňovat, pokud je zvíře naznačí,  vybudujeme si tak u koně důvěru.  V mém tréninku je můj nejlepší konejšivý signál vlastní dech. Mohu ho zpomalit, zdůraznit výdech a zůstat naprosto v klidu. Použití našeho vlastního dechu je obrovská pomoc, které koně věnují pozornost mnohem více, než si lidé dovedou představit.

Pokaždé, když začínám pracovat s koněm, dívám se na něj a tím ho požádám ho o jeho pohled. Pokud můj kůň kouká pryč, začnu zhluboka dýchat, uvědomím si danou situaci a pomalu postupuji. Obvykle na můj druhý nebo třetí nádech se kůň podívá zpět na mě a naznačí mi tak, že je připraven. Je to jen krátké zdržení, ve srovnání s možným strachem nebo odporem, který bych v jeho očích mohla spatřit později.

Naučit se číst řeč těla koně chce spoustu času a všichni koně se nevyjadřují zcela identicky. Někteří koně jsou natolik ztlumení, natolik zaskočeni naším násilím v minulosti, že již nepoužívají žádné konějšivé signály, ale můžeme jim je zase připomenout. Zklidnění situace je dobrá věc, nezáleží na tom, kdo ho používá.

Pokud přemýšlíte, že zdokonalíte svou komunikaci s koně, mohu opravdu doporučit práci ze země. Mám velice ráda koňské agility, které provozujeme v létě na ranči, překážky jsou dobrý start konverzace s koněm, a pokud se člověk oprostí od potřeby vládnout, komunikace může být velice výmluvná, naučí vás, jak si od koně brát i zároveň dávat. Vše se přenese později i do ježdění.

Když o tom tak přemýšlím, tak i když já potkám někoho, kdo se projevuje hlasitě a agresivně, snažím se také dívat pryč, někdy i shrbím ramena a vyhýbám se očnímu kontaktu. Zjistila jsem, že stejně jako kůň nesnáším, když mě obklopí hluční, výrazně se projevující lidé.  Uvědomila jsem tak, že při práci ze země musím pracovat stejnou mírou s lidmi, jako s jejich koňmi. Možná, že ten správný důvod, proč bychom neměli polidšťovat koně je to, že oni ovládají tyto signály lépe, než my lidé.